Diesel nebo Replay?
To byly krásné časy. Nebylo mi ani třicet, ale už mi nebylo ani dvacet, vydělával jsem už hodně slušně a neměl jsem … starosti. Teda, já měl hrozný starosti. V sobotu jsem se nedokázal ve městě rozhodnout, jestli si mám koupit džíny od Replay a nebo si mám vzít ty bezva bokovky od Diesel.
Dokázal jsem o tom prodiskutovat s kámošema v Cafe Cafe nekonečné hodiny, abysme se pak zvedli a šli to rozseknout společně. A mnohdy jsme to rozsekli tak, že jsem si musel vzít oboje… protože oboje bylo tak sexy… a chlapi mi pak budou tak krásně padat k nohám.
Upřímně, k nohám mi v životě padnul jenom jeden chlap a to ještě jenom proto, že si nevšimnul žlutočerně pruhovaný čáry a normálně brknul o schod. Dodnes si pamatuju, jak jsem srkal ten gintonic brckem a dival se na nej, jak se rozhlizi kolem, jestli ho nekdo videl a pak po mně hodil pohled, jako kdybych mu snad podtrhnul nohy. No, děsná romantika. Ale to mi nezabránilo v tom, abych se s ním potom nevyspal. Když jsme se tak jako dobře znali.
Dnes už mě tohle fakt netrápí. Dnes mě trápí, abych ty džíny aspoň dopnul a nevypadal, jako že mám prdel, co se na ni vejde jídelní stůl. Šedivý vlasy už nevytrhávám, nerad bych si totiž způsobil pleš sám, na to si počkám, až to dokončej hormony za mě.
Ale co bych za to sakra dal, kdyby mě ty džíny trápily ze všeho nejvíc.
