Pinky Guy

Prvních pár dní s iPhonem proběhlo trochu vzrušeně. Nejdřív strach, aby mi iTunes prostě samy od sebe nepřehrály odblokovanej telefon a pak ještě malinká obava, jestli si na to ovládání opravdu zvyknu.

V pražským “Apple Store” se sice iPhone neprodává, ale obaly na iPhone tam mají. A jsou vyprodané. Dává to logicky smysl? Telefony se tu nevedou a obaly jsou vyprodaný? Já chápu, že pro Apple je mnohem důležitější udržet poplatky od operátorů na slušný úrovni, ale co se přestat tvářit na ostatní země jako bandu sedláků?

První dva dny byly hrozný, byl klid a nikdo mi nevolal a ani mi nechtěl poslat žádnou smsku. Bylo to fakt k posrání, když iPhone ležel v klidu a nikdo nic nechtěl. Hrozně mě to sralo a vadilo mi to. Hodně.

Hodně jsem se o telefon bál. Teda, úplně zbytečně. Na rozdíl od hodinek, kde mi tvrdili, že je poškrábat nemůžu a za pár dní jsem na nich už měl hodně slušný škrábance, se mi iPhone opravdu poškrábat nepodařilo.

Na klávesnici na displeji jsem si hodně rychle zvyknul a píšu na ni nakonec rychleji, než na starý Motorole, protože opravdu, co klik to písmeno a žádný odhadování je super. Přepínání mezi písmeny a znaky je velmi pohodlné, takže zase posílám smajlíky.

MMSky jsem neposílal ani předtím, takže mi vůbec nechybí. Jako disk používám starý 60GB iPod, takže to mi taky nevadí. A nainstaloval jsem si tam ICQ a jsem opravdu spokojenej, víc už snad ani chtít nemůžu.

Kdo chce iPhone, ať do něj jde. Je drahej, ale je luxusní.