Proč to říkat přímo, když si fáma taky najde svou cestu
Nejsem žádná Alenka v říši divů. Naopak, můj smysl pro pragmatično a realistický odhad situace leze všem příšerně na nervy. Některým lidem to dokonce hraje přímo na jejich nervínky a poněkud je to vyvádí z míry, když se pustíme do ústního souboje a já si zůstanu pěkně v klidu.
Dnes se mi to opět podařilo. Pustil jsem se do souboje s jedním manažerem, co si myslel, že když houkne, tak já splasknu, stáhnu vocas mezi nohy, zaknučím “OOOOOO, můj pane.” a udělám, co mu na očích uvidím. Na jeho očích bylo vidět záludný lesk a vyletěl od mého stolu jako blesk a pak byl ještě potupně nucen uznat svou porážku. Nicméně, nepadlo jediné sprosté slovo, vždyť já jsem slušnej kluk.
A pak to přišlo, najednou jsem slyšel verzi rozhovoru, o který jsem vůbec nevěděl. Pustil jsem se po stopě, odkud to mohlo přijít, ale byla to klasika. Kdo by to našel, že? Najednou jsem zjistil, že to proběhlo sprostě a zbaběle. Fáma byla na světě. Ale kdo by se fámy bál, že?
No mimochodem, neznáte levnýho webdesignera, co by mi za “velmi rozumnou” cenu udělal design mého webu HRM Advice? Já na to fakt nemám nervy.
