Pinky Guy

Přepadla mě smrtelná choroba, rýmička. A je úporná, úplně chápu, že opravdové chlapy dokáže dostat na kolena, někdy i skorem do hrobu. Já tam taky jednou nohou jsem a dnes jsem ani nemohl do práce, jak mi bylo zle.

Rýmička má tu blbou vlastnost, že mi pořád teče z nosu a kýchám v momentech, kdy to není právě společensky příliš vhodné. Dnes jsem třebas pokašlal svou šéfku a nezdálo se, že by ji to přineslo nějak velkou životní radost, ale snažila se zachovat nutné společenské dekorum.

Ale už je lépe, už to aspoň neteče jako voda, už to můžu aspoň malinko řídit. A řízení je přece můj život, tak si s tím musím nějak poradit.

Procházel jsem si starý fotky, co jsem kdy nafotil a musím říct, že tenhle kluk, co dělal prostě jenom zaměstnance nějaký bezpečnostní agentury, je opravdu zajímavej.

Škoda ho pro tu práci, v modelingu by mu bylo docela určitě mnohem líp, ale je to prostě jeho volba, dělat za 9 litrů měsíčně a kupovat si nejlacinější cigára.

Je fakt, že když jsem s ním mluvil, tak toho mnoho nenamluvil, ono mu to mluvení nějak ani nešlo.

Čeština je hodně komplikovanej jazyk, a proto se musí ocenit každý pokus cizince, který se snaží naší mateřštinu ovládnout.Přece jenom, buďme k sobě upřímní, čeština není jazyk, který by nějak hýbal světem a obvykle si můžete v cizině /pokud nejedete do Bratislavy/ klidně intimně pořvávat a všichni se budou jenom usmívat. A proto, pokud to chcete ocenit, podívejte se na tenhle blog. Píše ho Rus česky a je to pěkné, tak zpěvná čeština. 

A opět jsem se konečně dostal k tomu, abych udělal pár fotek… tak tady jsou:

Jsem nachlazenej, normálně na to netrpím, ale dnes ráno mě to v práci sejmulo. Nedokázal jsem se vůbec soustředit, tak jsem si šel radši lehnout, abych to taky nenaplival na ostatní. Nechutná mi ani kouřit /ani cigára/, takže to bude fakt vážný.

Místo práce jsem zůstal doma a místo zvedání HDP si fakt můžu maximálně jezdit s angličákem po koberci. Ono se zase tolik nestalo, protože můj Outlook byl nějak zázračně prázdnej a za celý dopoledne volalo jenom pár lidí, aby se na něco přeptali, ale žádnej nepříjemnej hovor mezi nima teda nebyl. Naštěstí.

Když už se teda válím doma, tak nevím, jestli si mám lehnout a dělat, že se potím nebo mám zůstat rozvalenej na tom gauči a dělat, že je mi tu líp. Ale budu se muset nakonec nějak rozhodnout a zatím se mi na tom gauči teda i docela líbí. To je fakt.

Ono celkově, nemoc je něco, co je mi divný. Všichni kolem pracujou a já se programově flákám a přiznám se, že mi to teda docela dost dobře jde. Na flákání já jsem expert. Takže jestli budete potřebovat někdy s flákáním poradit, jsem vám plně k dispozici.

Není to spravedlivý, že se pondělí táhne jako čedar v toustu a víkend letí, jako kdyby se platilo od vteřiny. V sobotu jsem se ani nestačil vzpamatovat, osprchovat a bylo zase potmě. Takže jsem chtěl jít fotit a než jsem se k tomu vůbec dostal, tak jsem to zase zrušil.

Nevytáhnul jsem paty z domu, pokud nepočítám Delvitu na rohu, kam jsem došel nakoupit základní potraviny k přežití, takže jsem přitáhnul tři šampusy, mlíko a kafe, což mi umožní dokonale přežít celý víkend.

V sobotu jsem se prostě flákal. Já vím, je to hrozný, tak málo volnýho času a já se rozhodnu, že ho zahodím, ale já byl fakt za ten tejden úplně hotovson a jen tak se válet se mi chtělo.

Neděle byla super. Šel jsem fotit a dal jsem si kafe i v Coffeeheaven, což byla kdysi denní klasika, nyní se k tomu dostanu jednou za pár měsíců. Škoda, můj oblíbený barman tam nebyl a slečna nedokázala pochopit, že si nedám ty tousty rovnou čtyři, když jsou s padesáti procentní slevou. No, neberte to, že jo?

Tak, už jen stáhnout fotky z foťáku do Aperture a začít si s nima hrát, ale to zase potrvá, že jo.